O knize: 2013 / Moje drahá pra-pra-pra (nevím jaká pra) vnučka, to jsem já, stejná víla Belinda, která kdysi pomáhala Na Popelku. A ano, nedivte se, to vše (nebo téměř vše) je pravda. Vy, můj drahý praprapra, jste s největší pravděpodobností obyčejný člověk. Nebo spíše ne tak docela. Jako všechny víly (dokonce i ty nejslabší) dokážete pouhým dotykem spatřit nejcennější touhy každého člověka nebo nečlověka. Ano, ano! je to tak. Pokud jste to necítili, pak ten člověk ještě neví (s největší pravděpodobností je sám zmatený) nebo ví, ale bojí se přiznat... Pokud je touha neurčitá, pak je nerozhodný, myslí si, že ví co chce, ale ve skutečnosti... Lidé jsou tak vtipní, vtipní... No, sám jsi člověk, měl bys to vědět! Tak proč jsem? Ach ano! Zítra ti určitě bude jednadvacet a podle všech pravidel ti musím odhalit tajemství tužeb a tvůj dar…